+420 602 611 050 renata@odvaznezeny.cz

„Všechno jde, jen malé děti se musí nosit!“ Tímto rčením svého dědečka se Eva řídí celý život. Právě dědeček Jan Vaněk, narozený v roce 1887, měl na její životní cestu největší vliv.

Eva Vágnerová je už spoustu let uznávanou notářkou v Mladé Boleslavi. Notářská profese je bezesporu náročná práce. Aby notář mohl vykonávat své povolání, musí v dnešní době vystudovat právnickou fakultu, absolvovat celkově pětiletou praxi v notářské kanceláři, úspěšně složit notářskou zkoušku, vyhrát konkurs na uvolněný notářský úřad a být do něj jmenován ministrem spravedlnosti. Abyste tohoto dosáhli, musíte mít pevnou vůli, chuť pracovat s lidmi a neustále se vzdělávat.

„Můj dědeček pocházel z Moravy a kromě toho, že byl kolář (ohýbal dřevo a vyráběl karoserie vozů a letadel), byl také vyučeným truhlářem a později vystudoval učitelský ústav. Stal se odborným učitelem na Střední průmyslové škole a především patřil také mezi ruské legionáře. Mnoho toho tedy prožil a já jsem milovala příběhy z jeho cesty přes Transsibiřskou magistrálu, které mi vyprávěl. Slyšela jsem od něj v té době také to, jak se historické události skutečně staly včetně poměrů v tehdejším Rusku. Díky tomu, že jsem s ním bydlela v jednom domě a trávila s ním dětství, stihl mě toho mnoho naučit. Byl pro mě velkým vzorem. Díky dědečkovi mám velmi ráda práci se dřevem. Od babičky, která vyšívala, jsem zase převzala zálibu v ručních pracích. Když mám možnost, odpočívám tím, že obrousím starou skříň nebo jiný kus nábytku a dám mu nový nátěr. Oživovat staré věci, aby mohly ještě posloužit, to mě baví. Navíc u toho mohu „vypnout“ hlavu. Je to pro mě tak trochu forma meditace.“

Kdyby Eva nebyla studentkou za dob tuhé normalizace, znali bychom jí dnes nejspíše jako lékařku – to byl její sen. Režim tomu ale chtěl jinak a ona dostala šanci jít na práva. Studium právnické fakulty nebylo pro ni moc zajímavé. Až samotná praxe po studiu Evu zaujala a teprve pak přišla svému oboru na chuť a notářská práce jí začala opravdu bavit.

Dosáhnout svým vlastním úsilím můžeš čehokoli. Stačí mít snahu, určitou dávku disciplíny a smyslu pro organizaci práce.

„Vše, co jsem se naučila do svých 13 let od dědečka, jsem i ve svém povolání velmi dobře zúročila. Právě jeho zmiňované krédo „Všechno jde, jenom malé děti se musí nosit“, mě formovalo nejvíce. Dosáhnout svým vlastním úsilím můžeš čehokoli. Stačí mít snahu, určitou dávku disciplíny a smyslu pro organizaci práce. Díky tomu se dají zvládat i velmi náročné situace. A ty nejsou v práci notáře žádnou výjimkou, protože pokud ve své profesi řešíš majetek druhých, není to nikdy jednoduché. Notář navíc musí být vždy zcela nestranný a dodržovat zákon. Projednáváme dědictví, píšeme celou řadu smluv, provádíme notářské úschovy, sepisujeme předmanželské smlouvy nebo závěti, zakládáme obchodní společnosti, ověřujeme podpisy a listiny. A za vše ručím ve výsledku já svým majetkem. Baví mě ale na tom ta pestrost a různorodost problematiky, přesah i do jiných oborů. Když je potřeba, jsem v podstatě tak trochu i psycholog a mediátor. ????  Musím umět lidi usmířit, navrhnout jim konkrétní řešení jejich problému a taky někdy jednoduše vyslechnout.“

Od roku 1978 do roku 1993 pracovala Eva na Státním notářství v Mladé Boleslavi. Prožila se svými kolegy nesnadné období restitucí. V roce 1993 pak založila vlastní notářskou kancelář v Mladé Boleslavi. Přechod do soukromé praxe byl pro Evu a všechny ostatní notáře velkou neznámou. Pro všechny v oboru to byla nová situace. V té době už byla také maminkou dvou dcer. Veškeré legislativní smrště ale Eva zvládla a svoji soukromou praxi vede úspěšně v Mladé Boleslavi téměř 25 let. Kromě toho se vždy podílela na činnosti Notářské komory ČR v několika komisích, nyní je to právě komise pro vzdělávání budoucích notářů. Stejně tak se věnuje studentům práv při výuce na vysoké škole.

Když s něčím pracuji, chci, aby práce byla efektivní.

Jako v jakékoliv jiné profesi, pokud chcete být skutečně dobří v tom, co děláte, musíte držet krok jak ve znalostech legislativy, tak v moderních technologiích, které vám a vašim klientům mohou ušetřit čas. To se Evě v její kanceláři daří, nebrání se rozhodně jakémukoliv pokroku a ráda svoji činnost zlepšuje. „Můj dědeček ničím neplýtval –  ani materiálem, ani časem. Na vše měl pořádný vercajk. A to je i pro mě základní požadavek. Ať už do mé kanceláře nebo domů. Když s něčím pracuji, chci, aby práce byla efektivní. Je jedno, jestli se jedná o počítačový program na notářskou agendu nebo o zahradnické nůžky.“

Sebevzdělávání je přirozenou součástí Evina oboru. Snaží se zdokonalovat také znalosti cizích jazyků. Díky výměnnému pobytu na gymnáziu mluví Eva německy, kvůli době, ve které vyrůstala, rozumí a čte rusky. Na angličtině neustále pracuje. K porozumění angličtině Evu táhne i jazz, který ráda poslouchá.

Co Eva doporučuje ženám, které se odhodlávají k vlastnímu podnikání?

„Vydržet. ???? Přijdou chvíle, kdy se ti se vším chce praštit. Ale pokud se práci skutečně věnuješ naplno, lidi, pro které pracuješ, to poznají a budou se k tobě vracet. Hlavní je dělat věci skutečně kvalitně, což je v dnešní uspěchané době ale čím dál tím víc složitější.“

JUDr. Eva Vágnerová propaguje svou kancelář zejména skrze osobní reference. Z moderních prostředků marketingu využívá webové stránky www.vagnerova.eu. Svojí práci tady odvádí i Notářská komora, která na svém webu má seznam notářů a kde Evu Vágnerovou najdete.

Pokud se s Evou někdy potkáte osobně, využijte příležitosti a nechte si o životě dědečka Jana Vaňka, ruského legionáře a vlastence, vyprávět. Eva to umí parádně a v každé větě najdete nějakou tu inspiraci i pro dnešní život.

Další dávka inspirace

Pája Pulpamenka

Příběh Pavlíny Veselé

Každý den je novým dobrodružstvím

Příběh Lucie Petrovické

Jak se vozí byznys z dovolené

Příběh Veroniky Čáslavové