+420 602 611 050 renata@odvaznezeny.cz

Je jaro, na kalendáři rok 2012. Na zahradě leží hromady spadaného listí z okolních stromů, plevel, desítky let staré pískoviště a průlezky z železných trubek. Uvnitř muzeum socialistického školství. Jsme v Kosmonosech u léčebny a to muzeum bývalo dříve městskou mateřskou školou.

Střih.

Lucie Petrovická je teprve několik měsíců maminkou dcerky Sofie. Mateřskou zvládá bez potíží a v hlavě jí zraje myšlenka. Myšlenka na vlastní školku. Do karet jí hraje hned několik zásadních argumentů.

„Od malička jsem toužila být paní učitelkou. I můj tatínek byl pedagog a mě vždycky bavilo zažívat s ním lyžařské výcviky, školy v přírodě nebo jiné akce pro studenty. Pozorovala jsem ho a obdivovala. Zůstalo mi to a později jsem vystudovala učitelství pro 1. stupeň. V době, kdy přišla nabídka využít opuštěnou budovu v Kosmonosech, jsem byla plná motivace a toužila jsem si vyzkoušet pedagogiku v praxi. Mít něco svého a být tak trochu i paní svého času – tak jednoduše jsem si to tehdy představovala. Dalším aspektem byla i situace na „trhu“ s místy ve školkách. Dostat 3leté dítě do mateřské školky bylo v roce 2012 obtížené, natož pak děti ještě o něco mladší. Vlastní školka mi tedy dávala smysl.“

Možná jste i vy sami byli v podobné situaci nebo jste přinejmenším slyšeli o případech, kdy mají děti zcela jiné trvalé bydliště než rodiče jen proto, aby byla co největší šance je „umístit“ do školky. O nějakém individuálním vybírání, kde to bude pro moje dítě vzhledem k jeho potřebám nejvhodnější, nemohla být ani řeč.

Na počátku realizace školky jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Postupem času jsem zjistila, že mou úlohou nebude „jen“ být paní učitelkou.

„V dubnu 2012 jsme začali bourat, vyklízet a následně hned budovat nové, bezpečné a moderní zázemí pro Školku Na Kopečku. O opravu nebo výměnu si tam říkalo snad úplně všechno. Byla jsem tak naladěná a natěšená na něco nového, že jsem tu nabídku prostě vzala a moc nepřemýšlela, co to bude všechno obnášet. Těšila jsem se, že se bude školka díky naší práci postupně zkrášlovat, měnit, prostě zvelebovat k obrázku našemu. Rozhodla jsem se otevřít už v září 2012 a nebylo tedy na co čekat.“

Celý proces sdílí s Lucií od prvního nápadu až do dnešních dní i blízká rodina. Největší oporou pro fungování školky je kromě manžela také sestra Veronika. Od ní také vzešla nabídka pronájmu prostor v Kosmonosech. Lucie měla sen a Veronika místo, kde nápad zrealizovat. Lucie s Veronikou fungují jako dobře promazaný stroj. Už od mého prvního setkání s nimi bylo jasné, že Lucie je učitelka tělem i duší, vede pedagogický personál, dává školce vizi a komunikuje s rodiči. Veronika je tu zase přes ten pověstný řád – v číslech i financích. Stará se o provozní a ekonomickou stránku školky, legislativní záležitosti a marketing.

Dětem i rodičům nabízíme prostředí, kde se cítí jako doma. A to i přesto, že máme osnovy a děti plní určené cíle.

„Od počátku se držím vize školky s rodinnou atmosférou. Dětem i rodičům nabízíme prostředí, kde se cítí jako doma. A to i přesto, že máme osnovy a děti plní určené cíle. Největší odměnou i motivací pro mě i ostatní v týmu školky je, když jsou děti spokojené a přemlouvají rodiče, aby je ještě nebrali domů. Rodiče nám také hodně pomáhají. Třeba zmiňovanou zahradu jsme s jejich pomocí dali do stavu, kdy jsme na ni opravdu pyšní. Máme tam herní prvky pro děti různého věku, malou zahrádku s bylinkami a spoustu místa pro dětské hry a pohybové aktivity. I uvnitř ve třídě a v herně mají všechny hračky a pomůcky svoje místo a děti i kolegyně vědí, co a kde najdou a na co se mohou těšit.“

Nyní Školka Na Kopečku v Kosmonosech funguje 6. školní rok. Za tu dobu prošla školkou početná řádka dětí a některé okolnosti se změnily.

„Na počátku realizace školky jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Postupem času jsem zjistila, že mou úlohou nebude „jen“ být paní učitelkou. Musela jsem řešit i spoustu jiných provozních věcí a hledat řešení pro situace, na které jsem předtím nemyslela. Ale vlak byl rozjetý a nikdo se neptal… Například jsem poznala, jaké to je, proměnit se v personalistu a shánět kvalitního pedagoga, který by zároveň zapadl do našeho týmu. Pak se hned proměnit zpět v učitelku-kolegyni a novou posilu zaučit.

I ty nejmladší 2leté děti, které k nám tehdy do školky nastoupily, jsou už dnes školáci. Za poslední 2 roky se změnila situace s počtem dětí, které jsou ve „školkovém“ věku. Dětí ubylo a míst ve školkách je nyní dostatek. Zažíváme tedy něco zcela nového; je potřeba dát o naší školce vědět víc, než jsme byly zvyklé. Naštěstí máme výborné reference od dětí a rodičů, kteří Školkou Na Kopečku prošli. To je dobrý základ, na kterém se dá stavět. V hlavě máme ještě spoustu jiných nápadů, jak zajistit naší rodinné školce budoucnost. Přece jen máme za sebou spoustu práce, skvělé výsledky a byla by škoda to nyní zabalit. Věřím, že pro mnoho rodičů je individuální přístup k dětem a jejich potřebám velmi důležitý. A ten u nás vždy najdou. Navíc máme od září i pár novinek, které děti určitě ocení.

Školku netvoří jen Lucie Petrovická a Veronika Čáslavová, ale také učitelka Anna Molková, pokojská Jana Králíková a od počátku letošního školního roku je ve funkci ředitelky a učitelky Gábina Pilařová.

„Gábina je známá svou vášní k pohybu, dlouhá léta je úspěšnou trenérkou aerobiku. Děti také individuálně podporuje a vede při výtvarné činnosti, kterou mají ve školce každé ráno. Mít takového pedagoga v týmu je úžasné,“ doplňuje Lucie.

I Lucie jakožto společník firmy, jednatelka a pedagog v jedné osobě musí umět skloubit tyto profesionální role také s rolí maminky a partnerky. Není toho tedy málo. Jak sama přiznává, někdy zažívá horké chvilky.

Rodiče na nás spoléhají, školka funguje celoročně a musí prostě jet za každé situace.

„Školka se nedá zavřít jako krám. Když je kolegyně nemocná nebo z jiného důvodu nemůže přijít do školky, musím zaskočit. A je jedno, jestli na to mám čas, nebo ne. Rodiče na nás spoléhají, školka funguje celoročně a musí prostě jet za každé situace. Dnes už mám 2 dcery a někdy nastávají opravdu náročné situace. To pak vymýšlím, organizuju a kombinuju. Prostě se snažím rychle najít řešení pro situaci svoji i rodičů, kteří druhý den ráno zazvoní u dveří školky. Takže všem ženám vzkazuji: podnikat je super, jen si zajistěte podporu rodiny, zejména pokud máte malé děti. ????Každý den zažívám nové dobrodružství společně s našimi dětmi ve školce i s mými bezvadnými kolegyněmi. Stojí to za to!“

A já na závěr dodávám:

→ na fotky, jak to ve školce vypadalo v dubnu 2012, se podívejte do FOTOGALERIE na webu www.skolkanakopecku.cz.

→ fandit Lucii a jejímu týmu Mateřské školky Na Kopečku můžete také na Facebooku.

Další dávka inspirace

Gábi z Trágy

Příběh Gábiny Činkové

Pája Pulpamenka

Příběh Pavlíny Veselé

Jak se vozí byznys z dovolené

Příběh Veroniky Čáslavové